Toto je jeden z mých největších projektů, který mi pomohl ujasnit si konkrétní životní cíle. Rozhodnutí jsem učinil před dvěma a půl lety v Praze, po pouhých třech měsících práce pro Hewlett Packard. Zjistěte, jak se vše událo…
Table of Contents
Nulová zkušenost, jen moje pusa stále mlela
Než člověk někam vyrazí, obvykle si o dané lokalitě zjistí spoustu informací. Já představoval výjimku. Rozhodl jsem se odjet do zahraničí mým Hyundai Accent bez jakýchkoli znalostí, pouze s nejlepším kamarádem a trochou peněz. Má očekávání nebyla velká. Kupředu mě však hnala touha po zážitcích a dobrodružství. Jako zázrakem se uskutečnily veškeré mé sny.
Malá párty nikdy nikoho nezabila
Věřím, že jen málokdo dostane z hlavy skvělý úryvek skvělého filmu „Great Gatsby,“ kdy se při vstupu do Party house rozezní muzika. Stejné pocity mnou proudily při prvním kontaktu s Maltou. Neustále byste mě našli na nějaké divoké pařbě. Po 14 dnech objevila pracovní příležitost. Užívat si, nosit minimum oblečení,… prostě to nemělo chybu. Byl to první a zároveň poslední okamžik, který ve mě vzbudil pocit nezávislosti, známý z dětství. Jenže po 14 začala práce klepat na dveře…
Takto si představuji můj budoucí domek :)!
Je smutnou pravdou, jak mnkho lidí se v zahraničí obává samoty. Kvůli tomu často nikdy nevystrčí paty ze své domoviny. Nalezl jsem řešení v podobě uspořádání nespočtu večírků, a to s vědomím, do jaké míry mi přátelské kontakty dovedou usnadnit život. Mimochodem, toto je jediná věc, kterou mi dalo vzdělání na univerzitě.
Až se naučíte pařit, váš život se promění v procházku růžovým sadem (teď nemluvím o pití :)).
Vše dobré, co mě potkalo, vycházelo z mé pomoci druhým
Jak se mi podařilo získat na Maltě můj první job? To je opravdu zajímavé povídání… Vše začalo u mého kamaráda, když si hledal práci, zatímco já si stále užíval pařby. Tenčící se zásoby peněz mě však postupně také přivedly k procházení inzerátů. Protože jsem se považoval za silného v angličtině, vynechal jsem nabídky z oblasti gastronomie. Ano, byl jsem nafoukaný, což mi také způsobilo hladovění, a dokonce i zhroucení. O tom ale později…
Jednoho dne jsem s kamarádem vyšel ven vytisknout si životopisy, určené k roznosu po restauracích (Netvrdil jsi, že ses pokoušel vyhnout gastro jobům?). Dopřáli jsme si zastávku v malém obchůdku, kde se mi do cesty nachomýtla překrásná žena: typický osoba, která zamává s mým dosavadním pracovním životem. Představila mě jejímu manželovi, vlastníkovi „takového malého italského startupu“. Hned následující den mě najali jako agenta zákaznického servisu, komunikujícího vícero jazyky přes Google překladač. A nadcházející den pronikl do podniku i můj kamarád.
Nevěřím na náhodu, pouze v logickou pravděpodobnost.
Nyní vám v kostce prozradím pár zajímavostí o Igamingu (on-line gambling hry / on-line kasíno – PROSÍM VYBER SI VERZI). Pokud dotyčný nepochází ze Skandinávie, Německa či Anglie, do Igamingu se může roky snažit marně proniknout (to platí i pro místní obyvatele). Je to malý ostrov daňových rájů, což mimo jiné vysvětluje, proč zde sídlí mnoho podniků s tímto zaměřením. Lidé touží po zaměstnání v sektoru Igaming kvůli vysoké výplatě v porovnání s gastronomickými či jinými místními podniky.
Teď si možná říkáte: „Páni, tak takhle začal úžasný život těchto pisálků.“Kdepak, byly jsme levná pracovní síla z Česka, najatá za 800 € hrubého s nájmem 325 € měsíčně.
Upír zákaznického servisu, který ovládá skoro i latinu
Ani ve snu by mě nenapadlo, že jedna sexy ženská bude jevit zájem o to, abych na on-line chatu v kasínu řešil problémy a otázky ziskuchtivých mužů a žen z celého světa. Proč problémy? Někteří jsou totiž takoví závisláci, že jim nečiní problém hodiny vás přemlouvat, abyste jim věnovali pár euro na dvě tři hry na automatu. Ačkoli prosí doslova se psím obličejem, vaším úkolem je reagovat vždy nekompromisním „ne“. Jedné ženské se ale podařilo ukrást manželovi při spánku z peněženky kartu, s níž se poté snažila ukojit své hladové hazardní tužby.
Měli byste hazardovat v životě, ne v kasínu!
S kámošem jsme se tomu jobu od začátku věnovali 40 hodin týdně. Později jsme požádali o overtime 20 hodin. Náš pracovní týden tedy zahrnoval 60 hodin, rozdělených po týdnu na denní a noční směny. Ano, bylo to šílené. Na druhou stranu jsme si vážili každého centu i minuty volna.
Náš rozpis směn vypadal následovně: dvě denní za sebou, následované dnem volna, a poté dvě po sobě jdoucí noční směny. Totálně nás to vyřídilo. Představte si, že prakticky den co den mnohokrát trpíte pásmovou nemocí. Zatímco my se domů plazili, ostatní vesele pařili ve městečku Paceville. Toto místo lze přirovnat k ulici v Amsterdamu nazvanou Red district. Nestěžuji si, pouze popisuji, jakou „školou života“ jsme si prošli. Za tímto utrpením se však ukrývala nutnost; cesta, která vede ke splnění osobních snů.
Z vyhazovu se vyklubal nejšťastnější milník mého života
I když toto zaměstnání trvalo pouhých šest měsíců, ukázalo se jako obrovská zkušenost. Finanční tíseň mě donutila vydělávat „až do krve“ (depka, hlad a vyčerpání na denním pořádku). Protože výplata ještě zdaleka neklepala na dveře, dal jsem se na dráhu černého taxikáře. Obvykle jsem vozil z letiště pár turistů z letiště. Překvapilo mě, že se nebáli nastoupit do ze všech stran poškozeného vozu, navíc s volantem na opačné straně (vlevo). Ačkoli Malta pro mě byla velká neznámá, dovedl jsem bez potíží komunikovat se zákazníky i ostatními taxikáři. Hlad je nejlepší pracant.
Tenkrát jsem se několikrát dostal do problémů s ostatními řidiči. :)).
V nedostatcích dopravy na Maltě jsem spatřil právě velkou podnikavou příležitost. Taky že to tak dopadlo. Pár měsíci poté, co jsem skončil jako taxikář, založila banda chlapů, včetně mě, dceřinou společnost Taxify.
Vše negativní – stres, výzvy – chápu jako příležitost k osobnímu růstu.
Pisálek – how can I help you – 60 hodin/týdně
Dlouho jsem samozřejmě nejezdil jako taxikář, ale našel jsem si na chodníku práci, jako 60 hodinový týdně pracující pisálek za počítačem, pro online casina. V této práci (i když jsem i přes noc párkrát spal) jsem, ale nepobyl dlouho.
Zajímá vás, proč jsem v té společnosti strávil pouhých šest měsíců? Jednoduše mě vyrazili, protože jsem neseděl do jejich kolektivu. Příliš jsem dychtil po pomoci druhým a učení se novému. Táta mi říkával, že čím více tvrdě zamakám, tím dál se dostanu. Zde to ale neplatilo.
Byl jsem zelenáč obávající se o dostatek peněz, neboť tito lidé na správný termín výplaty moc nehleděli. Během práce nás navíc nemile překvapila hromada komplikací, které nikdo neřešil. Můj kámoš to překousl, ale já nakonec promluvil. Výsledek? Kolegové proti mě vystoupili a já byl nucen opustit zaměstnání. Kámoš, který tam vydržel, se za dva roky vyšplhal na pozici generálního ředitele. Jednou mi prozradil, že jeho plat tvořilo několik obrovských pytlů peněz (dobře se prý praly).
Rada: Nikdy nežádejte o práci do italské společnosti sídlící kdesi v tramtárii a podnikající v gamblingu. Teda jestli nechcete zažít „malé dobrodružství“ a nejspíš i „menší“ potíže.
Nejsložitější období mého života
Ocitl jsem se bez práce a téměř na mizině. Přitom jsem měl rozjeté dva projekty, které vyžadovaly velké časové i finanční investice. Zapomněl jsem vás upozornit, jakou v sobě ukrývám hyperaktivitu a jak moc miluji tvořit věci a akce pro druhé. Od příchodu na Maltu mám rozjetých pět projektů…
Na nadbytek volného času už dlouho opravdu nemohu stěžovat.
Po vyhazovu mi zbývalo „ekonomické palivo“ na dva měsíce maximálně. Pevně jsem věřil, že se mi podaří dotáhnout mé projekty úspěšně do konce; a pokrýt své životní potřeby i bez práce na plný úvazek. Občasné jízdy na letiště však dosahovaly nevýhodného poměru výnos/risk.
Situace mě dohnala k zoufalství. A jak je známo, zoufalí lidé obvykle dělají zoufale mnoho chyb. V té době mě potkala hromada dopravních nehod; žádná se přitom nestala mým zaviněním (ačkoli okolí mělo zpravidla opačný názor). Maďarský řidič mě předjel zleva místo zprava, dívka s čerstvým řidičákem nestihla zastavit před semaforem a zastavila až o mě,… Copak mé taxikaření a projekty musejí skončit v propadlišti dějin?
Chyběly mi zkušenosti se zakládáním úspěšných webů i s provozováním headhunting společnosti. To mě potopilo až na to nejspodnější dno.
Mému úspěchu už nikdo nevěřil. Peníze mi zbývaly sotva na nájem. Tentokrát mi i kámoš odmítal půjčit. Chtěl mi dát lekci, stejně jako moje rodina a další kamarádi, abych si konečně našel práci. Já ale neposlouchal; byl jsem odhodlaný investovat veškerý čas do věcí, na kterých mi opravdu záleží.
Výsledkem bohužel bylo selhání. Přesně si vzpomínám, jak v porovnání se mnou můj kamarád zcela zřetelně rostl. Čas našeho příchodu na ostrov se shodoval, já ale na rozdíl od něho sešel z cesty úspěchu. Každý mi nyní připadal tak stabilní a klidný; zatímco já byl poražen, přitlačen ke zdi.
Úspěch není dobrým učitelem, selhání plodí pokoru.
Zpátky ke koktejlům
Vybavujete si má slova, že se za každou cenu chci vyvarovat práci v gastronomii? Dostalo se mi „štěstí“ v podobě získání pozice barmana. Ale to jen kvůli novému spolubydlícímu, nabitému sny o hoře peněz. Jednou mě vzal do hotelu, kde se nacházel drobný americký bar: mé pracovní místo na další čtyři měsíce.
Překvapivě se nevyplnily černé scénáře, které se rojily v mé hlavě. Naopak (ještě více překvapivě) jsem si tohle zaměstnání celkem užíval a brzy se vše naučil, stal se i číšníkem a miláčkem hostů. Srdce mi ale stále oznamovalo, že v této formě služby druhým se neskrývá můj smysl života.
Alespoň se mi zde zadařilo slušně vydělat, dokonce víc než v té italské společnosti. Potkalo mě i pár problémů s ostatními zaměstnanci, ale to se v pohostinství stává.
Rada: Nechte vaše potomky vyzkoušet si tyto pracovní pozice. naučí se správnému chování ve společnosti. I vy se můžete proměnit v číšníka. Uvidíte, jak rychle získáte manýry, díky nímž si vás číšníci po celém světě zamilují :).
Musím upozornit, že s penězi jsme byli stále na suchu. Proto se jídlo řešilo dojídáním po hostech místo nákupem. Abychom přežili, každou noc probíhalo počítání každičkého centu. Postupně nás to začalo (překvapivě) fakt bavit.
Věřím, že člověk si musí projít určitými věcmi, aby si začal skutečně vážit života a porozuměl významu vůle, snahy a víry. Tyto těžké časy vás posílí.
Přestože jsem setrval v pozici číšníka, poohlížel jsem se po dalších příležitostech. Práce na mých on-line projektech pokračovaly, ale projevoval se můj nedostatek zkušeností a informací. Připomínám, jak tvrdý oříšek pro mě bylo proniknutí do Igamingu. Sice by někdo mohl tvrdit, že už mám určité pracovní zkušenosti z italské společnosti, ale ty se nehodí do životopisu. Navíc vyhazov z předchozí práce vyvolá otřesný první dojem u každého zaměstnavatele. A do třetice všeho negativního, ostrov je malý, takže se tu lidé navzájem znají: což v branži Igamingu platí dvojnásob. Bylo potřeba co nejrychleji vyřešit neřešitelné: jak se vypořádat s mizerně působící pracovní historií. Jinak jsem si mohl po osmi měsících strávených na Maltě začít balit kufry.
Celkově lze můj pobyt považovat za dlouhý v porovnání s dovolenou či s letními joby, oblíbenými u mladých z Česka. Vybavuji si můj odchod z Hewlett Packard, kdy mě má překrásná šéfka chlácholila slovy, že práce v gastronomii na Maltě je samá párty. Částečně měla pravdu, já však věděl, že tímto směrem má životní cesta nevede.
Pomáhání druhým vás udrží naživu
Tentokrát mě už nechtěli vzít do Igamingu, což byl problém. Slíbil jsem si přijmout jakékoli zaměstnání, vyjímaje oblast pohostinství. Vždy se mi líbila představa dělat baviče. O takového člověka je zájem, a to zejména na Maltě, kam se mnoho teenagerů vydává studovat angličtinu.
Hodně dětí je potřeba hodně zaměstnat. V tom spočívá má mise: jako sociální guru zvládnu 24/7 bavit prcky u bazénu, zatímco jejich bohatí rodiče vyrazili na líbánky. Ne, tohle se fakt nikdy nestane.
Jednoho dne můj kamarád onemocněl a potřeboval od někoho odvést do nemocnice. Samozřejmě jsem mu tuto službu nabídl a zajistil. V ten okamžik nabral můj život na Maltě nový směr.
V zařízení mi zkřížila cestu žena s dítětem: má budoucí kolegyně. Byla vysoká, potetovaná,… prostě sexy! Vždycky mě z nějakého důvodu přitahovaly zralé ženy. Jak skvělé místo na potkání životní lásky!
Ale zpátky k tématu. Krasavice si na mě zaznamenala kontakt se slibem, že se mi ozve její šéf. Potěšilo mě to i navzdory znalosti, jak sliby cizinců dovedou být plané. Toužil jsem získat na měsíc práci hotelového baviče a konečně si oddychnout od zaměstnání číšníka.
Jak se mi podařilo ulovit tenhle job na léto? Prostě jsem vybombardoval každý hotel na Maltě mým životopisem a motivačním dopisem, nabízejícím mé služby zábavy. Žádné lovení inzerátů. Pro oslovení potencionálních zaměstnavatelů jsem vsadil na přímou cestu, která fungovala.
Tajemství úspěchu spočívá v odlišném přístupu.
Jedno zaměstnání jsem tedy měl v rukávu a u druhého čekal na vyřízení. Šlo o Igamingovou společnost, jejíž nabídku by však byl hřích odmítnout. Chytila se na háček při jednom z mých hromadných rozesílání životopisů ušitých na míru pro pozici stážisty. Plamen odhodlání vykonávat tuto práci ve mně čím dál víc sílil. Jako olej fungovala touha ukázat druhým mé schopnosti a zároveň se něčemu naučit.
Pár dní před nástupem na první směnu v hotelu mi přišel e-mail informující o přijetí na pozici stážisty, což mě šokovalo. Tento milník se uskutečnil měsíc po mém setkání s krásnou slečnou, která mi slíbila odpověď ze strany jejího nadřízeného (Jak tato věta souvisí se zbytkem odstavce, není možné ji vypustit?).
Na jednu stranu šlo o úžasnou situaci; zároveň ale také o pořádnou výzvu. Moji učitelé češtiny na základní a střední škole by totiž mohli napsat román o mých písemných dovednostech. Popadali by se za břicho, kdybych jim prozradil, že si toužím vydělávat tvorbou textového obsahu.
Nejde o štěstí, nýbrž o osud
Vyrazil jsem tedy na pohovor. Hromadilo se ve mně nadšení, ale i nervozita. Osoba, která vstoupila do místnosti a později mi pokládala otázky, mi naštěstí umožnila nabýt jistoty. Šlo o chlapíka, s nímž jsem se už léta znal z floorbalu; dokonce mi dal vizitku při jedné z her.
Tři kamarádi z Česka hrající lední hokej představovali pro floorbalový klub velkou posilu. Tým totiž tehdy čelil nedostatku zkušených hráčů. A tenhle hoch si floorbal oblíbil celým srdcem.
„Takže se opět setkáváme.“
Seděl jsem před ním bez jakýchkoli znalostí českého či anglického psaní a s hlavou plnou finančních starostí. Mimochodem, jeho „kancelář“ tvořil prostorný obývák s pořádným gaučem, plazmovkou a PlayStationem. Kousek vedle se skrývala roztomilá kuchyň a pingpongový stůl. Asi si dovedete představit mou reakci při prvním kontaktu s tímto „královstvím“.
Probíhalo mi hlavou: „Co tu vlastně dělají? Pracují vůbec?“
Nikdy nezabředni do sebestřednosti. Vše je o druhých lidech!
Pohovor získal podobu přátelské konverzace. Oznámili mi, že pokud jako stážista úspěšně projdu 14. denní zkušební dobou a závěrečným testem, nabídnou mi práci na plný úvazek. Kdybych měl v puse sousto, zaskočilo by mi. Byl jsem si jistý, že stáž budu muset vykonávat alespoň dva měsíce.
Z jeho úst znělo vše tak, jako by mě měla čekat procházka růžovým sadem. Pro mé uši však šlo o další výzvu. Naskýtalo se mi nula příležitostí pro zdokonalení psacích dovedností, a přitom mi byl svěřen úkol tvorby veřejně přístupného textového obsahu v českém jazyce o on-line hazardních hrách. Přece se nelze naučit češtinu za dva týdny!
Najděte si něco, čeho toužíte dosáhnout, ale zdá se vám to nemožné. Máte to? Začněte to dělat a nikdy se v tom nepřestávejte zlepšovat!
Vše, co děláte pro ostatní, v sobě ukrývá správný smysl
Zmínil jsem, jak makám na dvou projektech současně.
Teď podrobněji: prvním je stát se tzv. headhunterem, který by zprostředkovával vhodné zaměstnání zájemcům o práci v gastronomických zařízeních. Nejde o příliš inovativní nápad, viděl jsem v tom ale super příležitost k získání kousku koláče na maltském trhu práce. Navíc se mi podařilo přijít na chytrou strategii k dosažení tohoto cíle. Mimo jiné jsem si vytiskl sám vizitky a začal nabízet své služby po celé Maltě. Tyto akce se uskutečnili během mé práce jako agent zákaznické podpory a před získáním zaměstnání barmana. Projekt Headhunting se zprvu těšil relativnímu úspěchu, jenže pak ho skolily dva problémy:
- Vyčerpání financí
- Nezodpovědnost a prolhanost mého spolupracovníka (později i spolubydlícího).
Rozhodně nešlo o kolegu, který by nějakým způsobem přispěl k projektu. Na druhou stranu tenhle chlap oplýval mimořádnými sociálními dovednostmi, což byl jeden z důvodů, proč se rozjela naše spolupráce.
Spolubydlící, který vým málem podpálil barák a kradl peníze
Vždy vás přitahuje někdo, kdo se vám v určitém ohledu podobá. Protože tento potížista nyní čelil problémům s ubytováním, Lubomír ho (samozřejmě) nenechal na holičkách.
V bytě mu pak za odměnu dělal hotové psí kusy…
- Ukradl peníze ze šuplíku
- Domácnost málem podpálil
- Kůži, která z něj odpadávala, po sobě neuklízel
- … A dokonce mu nezbývalo na zaplacení nájmu
Suma sumárum, šlo o takovýho toho týpka, kterému jeho bohatí rodiče musejí stále dělat druhý stín, aby ho vytahovali z dluhové spirály. Ano, hádáte správně: nečinilo jim problém přiletět za ním až na Maltu.
Moji spolubydlící mě mohli vynést v zubech. Raději se izolovali ve svých pokojích. Za jeho činy jsem tedy nesl zodpovědnost a musel to vyžehlit co nejdříve, aby mě nečekala nemilá překvapení… Rozhodně nešlo o dobré místo k žití. Jednou už nebylo daleko k tomu, abych mu odnesl veškeré věci za dveře. Než mě však negativní emoce naprosto přemohly, nahradil ho jiný spolubydlící, který mi zajistil práci barmana.
Nejednalo se o krutého člověka. Ten chlap se pouze musel potýkat s určitými problémy, které ovlivnily osoby v jeho okolí. Dát ho do pořádku by bohužel zabralo příliš dlouhou dobu.
Lekce do života? Naučil jsem se respektu k lidem, s nimiž pobývám. Také jsem si začal dávat pozor na své nezodpovědné chování, neboť spoustu kroků jsem učinil bez jakéhokoli dotazování se spolubydlících. Někteří by možná řekli, že mi klesla důvěra v okolí. To však není pravda. Kdybych nevěřil druhým, nikdy bych se v životě nedostal tak daleko. V tomto případě by však bylo vhodné dohledat si více informací před nabízením ubytování.
Jak vidíte, i štědrost dovede dávat lekce: nerozjíždějte projekt bez stabilního příjmu a úspor. Jinak skončíte na mizině rychleji, než řeknete „pomoc“.
Výzva se stala mou hnací silou/motorem
Z mého druhého projektu se vyklubala jedna z nejužitečnějších věcí, kterou jsem vykonal pro druhé i pro mě. Šlo o tzv. kalisteniku, což lze v kostce vysvětlit jako cvičení s váhou vlastního těla. Schválně jsem zvolil tento typ tréninku, který zvládne pouze malé procento lidí. A ti, co se už odhodlají se cvičením začít, praktikování obvykle po pár lekcích vzdají.
Kalistenika totiž vyžaduje dlouhodobé úsilí a vysokou disciplinovanost: což naprosto nesedí do dnešní doby „instantních potěšení“. I já přirozeně toužím získat to nejlepší co nejrychleji a nejpohodlnějším způsobem. Proto jsem toto chápal jako příležitost k posílení osobnosti. Růst se totiž dá jen pomocí výzev.
Zmiňoval jsem, jaká spousta lidí odmítá cestovat kvůli strachu z pobytu o samotě kdesi v tramtárii. I tento důvod mě vedl k založení projektu s pracovním názvem „skupina“. Mou snahou bylo ukázat lidem fitness v pozitivním světle a motivovat je ke společnému cvičení se mnou; dokázat jim, že sport nemusí znamenat bolest a vyčerpání.
Hledal jsem i parťáky, od kterých bych mohl pochytit některé fitness triky a užívat si cestu za vysněnou postavou a výkony.
Upřímně, při pařbách obvykle nenajdete dobré kolegy (mé seznámení s chlapem, který se mnou „makal“ na Headhunting projektu, proběhlo právě na párty). Možnost poznat skvělé lidi se stala hlavním podnětem pro založení třídy Headhuntingu. Jak jsem už totiž vysvětloval, jedná se o náročnou disciplínu, která se v mnohém podobá alchymii. Zejména vyžaduje spoustu znalostí, což pro mě představovalo problém, neboť mi při mém 60 hodinovém pracovním týdnu nezbýval čas na studium.
Viki Santoro: chlapík s čepicí uprostřed, který se stal jedním z největších guru kalisteniky v Evropě. Kdybych můj kroužek nezaložil, o takovém setkání a získání zkušeností bych mohl leda snít.
Dítě, kterému seberete hračku, se rozeřve!
Vše probíhalo podle plánu: s hromadou parťáků jsem mohl často trénovat. Jenže (vždy tu musí být nějaký zádrhel) nám chybělo pořádné místo na cvičení. Rozhodli jsme se proto přesvědčit radu města Sliema, aby pro sportovní nadšence vybudovala hřiště. Není to ale tak jednoduché, jako nakráčet do kanceláře úředníka se slovy: „Hele, brácho, já a moji parťáci potřebujeme nějaký hřiště jako fitko!“ Takhle to nefunguje už jen proto, že na židli nesedí jen tak nějaký frajer, ale rovnou starosta města. Získat jeho slib se mi podařilo pouze díky mému vhodnému, pečlivě volenému přístupu.
Jakou konkrétní podobu měl můj postup? V prvé řadě považuji za přínosné zmínit mou motivaci. Ku předu v realizaci mě hnala představa té spousty lidí, kteří by si na Maltě rádi protáhli tělo, ale nemají pořádně kde.
Při samotné snaze o „přivedení stavby k životu“ jsem pro starostu vypracoval i 3D mapu. Nejenže se tak celý proces urychlil a usnadnil, nýbrž se tímto rovněž zajistilo, aby výsledný objekt přesně odpovídal našim požadavkům. Hřiště mělo zahrnovat oblíbené a bezpečné vybavení a nejrůznější vychytávky, které svou funkcí jsou vhodné pro každého.
Po měsících dotazování se na termín dokončení tohoto „díla“ nás výsledek zaskočil. Přestože se i architekt byl podívat, jak trénujeme, nepomohlo to, neboť zcela postrádal znalosti z oblastí kalisteniky. Mimo jiné nedostatky, na hřišti chyběly bezpečnostní prvky.
Jen pro představu, žádali jsme pouze pár tyčí, sloužících pro shyby a kliky, a z bezpečnostních důvodů měkkou podlahu.
Přestože mě všichni přesvědčovali, jak nemožné je cokoli získat od maltské vlády, neposlouchal jsem. Mé odhodlaní dosáhnout naplnění mých požadavků jen tak něco nezlomilo. Výsledek sice nebyl stoprocentní, ale důležité pro mě bylo, že alespoň k nějaké akci došlo. Ano, samozřejmě mě až po uši naplnil pocit nespokojenosti. Ve skutečnosti vztek pohltil celou vedoucí trojici skupiny.
Příště musím zajistit, aby byl výsledek dokonalý. Nevím, jaký názor zastáváte vy, ale osobně věřím, že každá práce si zaslouží být odvedená co možná nejlépe.
Vím už, jaké chyby jsem se dopustil. Věnoval jsem v tu dobu úsilí mnoha věcem současně@, a navíc řešil nejrůznější problémy. Zatímco tento projekt vyžadoval z mé strany absolutní pozornost, já ho degradoval na pouhý fitness koníček.
Lidé jsou klíčem k úspěchu
Podařilo se nám s lidmi nejen vybudovat přátelský vztah, nýbrž je i motivovat ke každodennímu cvičení v naší společnosti. Společný trénink probíhal vždy bez poplatků. K mé osobě proudilo mnoho dotazů ohledně toho, proč si nic neúčtuji. Cílem tohoto projektu totiž bylo spíše získat přátele a fitness zkušenosti než peníze. A to se opět podařilo!
Řídím se mottem „Sdílej, co znáš a pomáhej, jak nejvíce dovedeš bez jakýchkoli očekávání; tím získáš, co si zasloužíš.“
Jednoho dne na trénink dorazil Čech. Ukázalo se, že se jedná o kamaráda tazatele v Igamingové společnosti. Přesně tenhle chlap mi kontroloval výsledek zkoušky ze psaní. Jaká náhoda… Překvapivě jsem testem prošel a na plný úvazek se tak stal oficiálním tvůrcem textového obsahu po dobu téměř dvou (šťastných) let.
Opravdu, to zaměstnání mi zajistilo spokojený život. Nově nabytý dostatek volného času mi umožnil rozvíjet osobní vedlejší projekty a věnovat se pomoci společnosti, pro níž pracuji, s cílem získat vyšší platové ohodnocení. (Poznámka: Jak souvisí tento odstavec s následujícím odstavcem?)
Jedním z cílů pracovního pohovoru by mělo být zjištění, zda má uchazeč potenciál přinést podniku nějakou hodnotu. Mnoho lidí totiž hledá zaměstnání pouze se záměrem dosáhnout na co možná nejvyšší příjem; bez přemýšlení, zda jsou vhodným adeptem pro daný podnikatelský sektor.
Na Maltě pobývám již necelé tři roky. Můj přílet se přesně datuje do 23. července 2015. Ostrov se chystám opustit koncem května roku 2018. Jako další zastávku mám vyhlídnutý Vietnam.
Toto období pro mě sice znamenalo řadu neúspěchů a pádů, ale také například návštěvu Las Vegas v rámci podnikového zájezdu a nastěhování se do vily s obrovským bazénem. Takhle jsem si (u)žil na Maltě! Mela!
Bylo to bezva, nic nám nescházelo. Jenže dost není (pro mě) nikdy dost :).
Poprvé ve „velké“ Americe , kolébce veškerého podnikání v hazardu. Já si však se svými 200 € na účtě raději odpustil návštěvu kasína…
Mám před sebou několik projektů. Brzy čekejte nálož informací o tom, jak se mi vede ve Vietnamu!
